Restaurování nejvýznamnější vlajky USA

Smithsonian

National Museum of American History3600_13_LG

V létě 1813 dostala Mary Pickersgill zadání ušít dvě vlajky pro Forta McHenryho. Star-Spangled Banner, jak se vlajce začalo říkat, měla být velká 9 x 13 m, druhá měla být menší. Mary byla zručná švadlena a živila se šitím vlajek. Naučila se to od své matky. Mnoho vojenských a obchodních lodí v rušném přístavu Baltimor mělo vlajku od Mary Pickersgill. Ušití této vlajky z anglické vlny zabralo 7 týdnů i s pomocí jejích tří dcer a sluhy. Tak začala historie jedné z nejvýznamnější vlajky Spojených států. Po dlouholetém vystavení v National Museum of American History vedení rozhodlo o re-restaurování vlajky, aby mohla být umístěna do nově připravených prostor.

V den, kdy se zastavila palba ve válce mezi Británií a Spojenými státy, Francis Scott Key uviděl triumfálně vlající vlajku s patnácti hvězdami a patnácti pruhy. Inspirovala ho k napsání básně, která je dodnes americkou hymnou. Vlajka se později stala známá pod názvem Star-Spangled Banner. Na konci občanské války se píseň Francise S. Keye stala proslavila, zatímco vlajka se stala téměř neznámou rodinnou památkou. Makléř Eben Appleton z New Yorku zdědil Star-Spangled Banner po smrti své matky v roce 1879. V roce 1880 dovolil, aby vlajka byla na oslavách města Baltimore. Zhoršující se stav vlajky však majitele donutil, aby byla vlajka pouze uložena. V roce 1907 byla zapůjčena na Sithsonian Institution a v roce 1912 se výpůjčka stala darem. Appleton daroval vlajku muezu s přáním, aby byla vlajka stále k dostupná veřejnosti. Muzeum neustále váhalo mezi vystavením vlajky a její ochranou před světlem, prachem a dalšími faktory.

3400_04_LG

Vystavení vlajky na zámku Smithsonian.

V roce 1914 Sithsonian najal restaurátorku Amelii Fowler, aby se postarala o zachování vlajky. Fowler nejprve odstranila plátěný podklad, který byl připojen k vlajce v roce 1873, kdy byl poprvé zobrazen na fotografii v Bostonu Navy Yard admirálem George Preble. S jejím týmem švadlen přišila vlajku speciálními stehy k novému plátnu, čímž ji zpevnila. Tuto techniku stehů, které vypadaly jako síť, si nechala patentovat. Restaurování trvalo 8 týdnů.

3400_06_LG

Patent Amelie Fowler.

3400_05_LG

Amelia Fowler a její tým na zámku Smithsonian.

Poté byla vlajka vystavena ve skleněné vitríně v Smithsonian´s Arts and Industries Building, v které přetrvala téměř 50 let s vyjímkou 2. světové války. V roce 1964 byl prapor přesunut do nového National Museum of History and Technology (nyní National Museum of American History), kde byl vystaven v hlavním sále ve druhém podlaží.

 Re-restaurování vlajky (1998-2006)

V roce 1994 se muzeum rozhodlo, že je nutné vlajku zrestaurovat, tak aby mohla být nadále vystavována. Restaurátorský zásah vyžadoval několik let práce, speciální vybavení a zaměstnance. V roce 1998 tým pracovníků přepravil vlajku z Museum Flag Hall do nové konzervátorské dílny, což nebyl snadný úkol. Muzeum muselo být kvůli snímání vlajky uzavřeno. Nejprve byla vlajka překryta textilií z obou stran, tým pak vyztužil rám a vlajka byla položena na lešení.

3600_01_LG

Snímání vlajky.

Restaurátoři opatrně odsávali nečistoty z vlajky. Křehká místa zajistili, než namotali vlajku na rouru, na které byla vlajka přepravena do restaurátorské dílny. Ta byla uzpůsobena tak, aby zde návštěvníci muzea mohli přes prosklenou stěnu sledovat proces restaurování. Pohyblivý most umožňoval restaurátorům pracovat nad vlajkou po celé ploše. Dílna byla vybavena vlastním topením, ventilací a klimatizací, která udržovala čistý vzduch a především stabilní teplotu a vlhkost.

3600_03_LG

Suché čištění pomocí vysavače.

Restaurátorský zásah začal odstraněním podkladového plátna, které bylo našito v roce 1914. Během let se pomocné plátno znečistilo a na mnoha místech ztratilo potřebnou oporu. Aby mohlo být pomocné plátno, které sloužilo jako podklad, odstraněno, museli restaurátoři nejprve odstranit síť zhruba 1,7 milionu stehů, které vlajku držely na místě od roku 1914. Restaurátoři používali pinzety pro pevné uchopení a malé nůžky na odstřižení stehu. Uvolněné stehy byly po odstřižení vyjmuty.

3600_05_LG

Restaurátorská dílna, v níž probíhalo re-restaurování vlajky.

Restaurátoři postupovali pečlivě, k oddělení vrstev použili malé špachtle, a poté plátno opatrně zvedali a odstraňovali po malých částech. Po odstranění tohoto podkladu mohli konečně po 85 letech shlédnout zadní stranu vlajky. Využili kamery připojené na mikroskop, aby zdokumentovali zhoršení stavu vláken a skvrn. Informace získané průzkumem pomohly kurátorům a restaurátorům rozhodnout o následujících krocích restaurování. Restaurátoři používali neabrazivní suchou houbu (pozn. latexová houba, která je schopná na sebe vázat prachové nečistoty). Houbou jemně tupovali nečistoty ze strany, kde vlajka byla v kontaktu s plátnem. Složení nečistot bylo analyzováno, což mohlo pomoci získat více informací o historii vlajky. Nečistoty byly tvořené především z uhlíku a olejových zbytků. Poté byla vlajka otočena a očištěna stejným způsobem i z druhé strany.

Než přišla vlajka do Smithsonian (r. 1912) byla mnohokrát opravována. Bylo nutné citlivě odstranit přibližně 60 nejškodlivějších oprav tak, aby se zmírnil tah vláken. Tkanina se uvolnila a navrátila se do původního stavu. Po rozsáhlém výzkumu byla vyvinuta efektivní a bezpečná metoda pro odstranění nečistot, které na vlajce zůstaly po čištění suchou houbou. Restaurátoři opatrně aplikovali směs rozpouštědla (skládající se z acetonu a vody) za použití velmi měkkých štětců bez kovových částí. Pod vlajku byl umístěn nekyselý savý papír, který absorboval nečistoty, které se uvolnily z vláken.

3600_06_LG

Snímání stehů, které byly vytvořeny Amelií Fowler a jejím týmem.

Pro dokumentaci byla vlajka vyfotografována. Vzhledem ke své velikosti a omezenému prostoru dílny, nemohla být vlajka focena jako celek. Fotograf použil 73 samostatných snímků. Využil počítačové techniky a složil snímky dohromady jako puzzle do jednoho obrazu. Než restaurátoři začali závěrečnou část práce, tak srovnali vlajku, odstranili záhyby a deformace, které se vyskytly, když Amelia Fowler v roce 1914 „restaurovala“ vlajku do perfektního obdélníku. Posledním zásahem bylo zašití vlajky do Stabiltexu, lehkého polyesterového materiálu, sloužící k podpoře a udržení slabých míst v ploše.

Vlajka byla přesunuta do nového domova. V jednom z nových prostor byla vlajka rozložena na vystavovací stůl. Podložka byla přichycena ke stolu svorkami. Stůl byl nakloněn na 10 stupňů. Tento úhel bude ideální pro podporu vlajky a zároveň nejlepší pohled pro návštěvníka.

3600_15_LG

Současná prezentace vlajky.

Zdroje textu a obrázků:

http://amhistory.si.edu/starspangledbanner/preservation-project.aspx

http://amhistory.si.edu/starspangledbanner/making-the-flag.aspx

http://amhistory.si.edu/starspangledbanner/national-treasure.aspx

http://www.si.edu/encyclopedia_si/nmah/starflag.htm

https://en.wikipedia.org/wiki/The_Star-Spangled_Banner

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s