Seznamte se s konzervátorkou a restaurátorkou z Costume Institutu MET v NY Sarah Scaturro

Interview

Autor: Emma Sandler, Medill Reports Chicago

prosinec 2015

sarah-scaturro

Sarah Scaturro

Sarah Scaturro pracuje v Costume Institut Metropolitního muzea jako vedoucí konzervárotka-restaurátorka od roku 2012. Má na starost na 35 tisíc oděvů, regionálních krojů a oděvních doplňků pro muže, ženy a děti představující doklad toho, jak se lidé odívají posledních 500 let napříč kulturami. Jejíma rukama prošly jak večerní róby a další módní kreace pařížské ikony hraběnky Jacquelines de Ribes, výstava jejích oděvů nyní probíhá v MET, ale také oděvy z jiných populárních výstav – “Punk: Chaos to Couture” (2013); “Charles James: Beyond Fashion” (2014), “China: Through the Looking Glass,” (2015)

 Jak se liší restaurování oděvů od restaurování ostatního textilu?

Myslím, že to co děláme, je hodně odlišné od běžného restaurování, protože pracujeme s trojrozměrnými předměty. U koberců a tapiserií nebo i archeologických textilií se předpokládá, že budou vystaveny na plocho. Zatímco oděvy jsou určené pro vystavení na figuríně, trojrozměrně. Způsob, jakým přistupujeme k předmětům a problémům, které vyžadují naši pozornost, vždy podléhá tvaru lidského těla.

 

ConservationLab-768x520

Restaurátorský ateliér Costume Institut Metropolitního muzea.

Co vás zaujalo na restaurování oděvů?

Jednou z úžasných věcí je, že jako restaurátor oděvů musíte rozumět historii odívání i umění, rozumět chemii, ale také fyzice – co se stane, jak je možné to zmírnit nebo spravit? Restaurování je stále relativně mladý obor a stále se profesionalizuje. Moji učitelé ještě nemuseli mít magisterské vzdělání a to je skoro nedávno – generace přede mnou se učila od zkušenějších a jak to šlo. A teď se už magisterské vzdělání vyžaduje. Obor se postupně vyvíjí.

 

Jakými způsoby může být oděv restaurován?

Tak zejména jakékoliv korálky nebo zdobení oděv zatěžuje. Řekněme například korálkové šaty z 20. let oblečené na figuríně – korálky vytvářejí velký tah v ramenou. V takovém případě vytvoříme podpůrnou vrstvu, kterou se šaty podšijí a která zmírní a rozloží váhu do celých šatů. Oděvy módního návrháře Charlese Jamese jsou tak monumentální a rozměrné – jako skutečné sochy. Hodně šatů je opravdu hodně těžkých a není možné je nechat jen tak viset na ramenou figuríny. Nebo obrovské a těžké sukně od Diora či od Jamese se skutečně začínají trhat v pase, kde jsou přichyceny pouze na jednom místě.

A to je to, proč je oblékání klíčové, protože nestačí mít vhodnou figurínu, ale musíte dosáhnout ideálního tvaru šatů a potažmo ukázat, jak se šaty skutečně nosily. Dosažením správné velikosti a dovycpáním jste schopni rozložit nadměrnou váhu oděvu a převést ji na podpůrný materiál. O tom je oblékání figurín a v tom jsme, myslím, nejlepší.

Večerní šaty od návrháře Charlese Jamese, “Clover Leaf” , asi 1953, restaurátorské ateliéry The Costume Institute’s Anna Wintour Costume Center.

Jak se restaurují tkaniny?

Hedvábí z konce 19. a počátku 20 století má velkou tendenci k rozpadávání někdy až na prach. A když to začne, vlákna jsou příliš křehká, takže je nemůžete prošít jehlou a nití. To by jen způsobilo další praskání. Když se dostanete do tohoto bodu, přicházejí na řadu adheziva.

 

Adheziva?

Existuje dlouhá historie užívání adheziv v konzervování a existuje mnoho vhodných adheziv. Nejběžnější způsob použití je, že vezmete pomocnou tkaninu a aplikujete na ni adhezivum. Po zaschnutí vystřihnete potřebný tvar a zafixujete jej na oděv pomocí tepla nebo rozpouštědla. Poté můžete vrchní stranu ještě překrýt další ochrannou vrstvou, kterou přišijete. Snažíme se jak to jen jde zachovat původní materiál a také aby všechno, co děláme, bylo reverzibilní.

 

A co syntetické materiály?

Myslím, že jedna z obrovských příležitostí je v dnešní době skutečnost, že mnoho z nich jsou nové a nevyzkoušené v souvislosti s jejich vlastnostmi stárnutí. Víme, jak stárne vlna, hedvábí, ale nevíme jak stárnou nedávno vytištěné 3D šaty z polyamidu, protože jsou docela nové. A zde se obracíme na obor nazývaný preventivní konzervace, jejímž cílem je především zajistit vhodné uložení a postarat se přinejmenším o zpomalení rozpadu nebo poškození způsobené nevhodným uložením. To zahrnuje kontrolu relativní vlhkosti vzduchu, teploty, prašnosti, světla a vibrací. Také důsledně provádíme monitoring škůdců.

Jq433ph_

Sarah Scaturro

 

Když jsem přišla do restaurátorského ateliéru, nemohla jsem si vzít ani pero na psaní poznámek. Jaká jsou další pravidla v ateliéru?

No, nejsou zde povolena žádná pera. Kdyby pero náhodou vylétlo nebo spadlo, mohlo by něco zašpinit a inkoust z pera je hůře odstranitelný než třeba tužka. Také vždy když manipulujete s předměty měla byste mít nitrilové nebo bavlněné rukavice. Upřednostňujeme nitrilové, tvoří lepší bariéru. V každém případě sundat všechny šperky nebo cokoliv zavěšeného na krku, jež se může o předmět zachytávat. Nesmí vám při předklonění nic padat dopředu. Například můj prsten je navržen tak, aby se o nic nezachytával, protože jej nechci stále sundávat. Tak mohu manipulovat s předměty beze strachu.

Jak se muzeum připravuje na výstavu jako “Jacqueline de Ribes: The Art of Style“?

Když oděvy přijdou na ateliéru, dohlédneme na jejich vybalení a dáme dohromady zprávu o stavu každého z nich. To znamená prohlédnout zvenku, zevnitř, sepsat každý problém a udělat fotografie. Je nutné mít dokumentaci, jak předmět vypadá. Díky tomu pak máme záznam, jak předmět vypadal před výstavou třeba pro případ poškození způsobeného neukázněnými návštěvníky.

1.ConservationLab-1038x576

Jak Costume Institute oděvy získává?

Máme program aktivní akvizice – získáváme předměty především darem, koupí nebo na aukcích a tak dále. Předměty, které přicházejí, přijímáme v souladu s naším posláním doplňovat sbírky a také v souladu s zaměřením muzea jako takového. Takže sbíráme nejlepší ukázky vysoké módy. V případě, že nám někdo nabídne něco, co už máme – s přihlédnutím k tomu, že péče o předměty je velmi náročná – nepřijmeme to, ale můžeme. To záleží. My jsme Metropolitní muzeum umění, máme rádi krásné věci!

 Vnímáte svou práci restaurátora někdy jako něco víc? Myslím tím snažit se odhalit, co se s oděvem stalo nebo jaký materiál byl použit, je tak trochu jako detektivní práce.

Myslím, že slovo detektiv to vystihuje. Jsme trénovaní k hledání otázek, přemýšlení, analyzování něčeho, abychom pak z toho co víme, vydedukovali určité věci. Spolupracujeme s kurátory a když mají otázky, koukneme na předmět, jestli mám na ně odpoví. Je to zábavné. Dělali jsme hodně analýz k výstavě Charlese Jamese a díky tomu už máme něco i pro nadcházející výstavu “manus x machina: fashion in an age of technology.”

zdroj textu:

http://news.medill.northwestern.edu/chicago/the-art-of-style-qa-with-metropolitan-costume-institute-conservator-sarah-scaturro/

zdroje obrázků:

http://www.ecouterre.com/eco-fashion-predictions-for-2012/sarah-scaturro-2/

http://news.medill.northwestern.edu/chicago/the-art-of-style-qa-with-metropolitan-costume-institute-conservator-sarah-scaturro/

https://twitter.com/saruzza

http://www.courtneyprice.com/costume-institutes-charles-james-exhibition-and-new-anna-wintour-costume-center-open-at-met-on-may-8/

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s