Způsoby instalace dámských šatů za účelem fotografování a vystavení

uvod212

Přípravy na výstavu ,,Women of New England, Dress From the Industrial Age 1850-1900″, Benton Museum of Art, Connecticut

V každé fotografii či výstavě se skrývají desítky hodin příprav – od přizpůsobení figuríny, přes dotvoření odpovídajících tvarů šatů až po zajištění nejmenších aplikací. Následující článek je překladem a shrnutím anglických originálů, které se věnují různým možnostem instalace dámských šatů, převážně z 19. století. Velice oblíbenými materiály jsou vatelín, hedvábný papír, či tyl. U instalace šatů za účelem vystavení je velmi důležité volit materiály, které jsou schopné udržet požadovaný tvar delší dobu.

  1. Příprava šatů za účelem fotografování

Pomůcky:

  • bílé bavlněné spodničky (dobové, nebo nové – ušity podle dobových střihů),
  • pevný polyesterový anebo polyamidový tyl přichyceny ke keprové stuze,
  • pro šaty, zejména od roku 1855-1866, byly potřebné krinolíny, honzíky a tvarované polštářky,
  • nekyselý papír, vatelín, špendlíky, jehly, bavlněné stuhy, metr.

1.1 Vatelín

Prvním popisovaným způsobem instalace šatů je dotvarování požadované siluety pomocí vatelínu.

a) Zvednutí pasu

V první řadě je u šatů nutno zjistit, ve kterém místě končí živůtek a v případě potřeby pas zvednout, například srolovaným vatelínem, který se přišpendlí k figuríně.

obr.1,2

Zvednutí pasu pomocí vatelínu

b) Vypodložení ramen

Na vypodložení ramen je nejvhodnější použít tenčí kousky jemného vatelínu, které se v několika místech přišijí k figuríně. V případě, že se doplňuje na obou stranách, je nutno dbát na symetrii. Výplň by měla být co nejhladší a nejjemnější, což je možné docílit např. překrytím vatelínu hedvábným papírem. Dalším jednoduchým způsobem vytvoření výplně s hladkým povrchem je vyrobení rolek z čistých elastických punčocháčů, které jsou vyplněny vatelínem.

obr.3,4

Překrytí vatelínu hedvábným papírem a konečná instalace šatů

1.2 Spodničky, tyl, polštářky z hedvábného papíru 

U šatů, které mají sukni a živůtek odděleny, se jako první instaluje sukně. Na dotvoření plnosti sukně v zadní části je možné na několik spodniček připnout naskládaný polyesterový, anebo polyamidový tyl. Dalším způsobem je vytvarování polštářků z hedvábného papíru. Tato možnost je krátkodobá, protože hedvábný papír se poměrně rychle zdeformuje.

obr.5,6,7

Dotvarování zadní části pomocí tylu a konečná instalace šatů

obr.8,9

Dotvoření zadní části polštářky z hedvábného papíru a finální instalace šatů

Zdroj: JARVIS, Anthea, 2009; text je dostupný v angličtině na stránce: http://www.museumsassociation.org/download?id=56644

  1. Příprava šatů za účelem fotografování a instalace na výstavu

Šaty byly instalovány k výstavě kolekce historických šatů s názvem: Ženy Nové Anglie, šaty z průmyslového věku 1850-1900 (Women of New England, Dress From the Industrial Age 1850-1900). Výstavu organizovalo Museum umění Williama Bentona (The William Benton Museum of Art) v  kampusu univerzity v Connecticut-u. Bylo vybráno 50 kusů šatů.

penova figurína

Ořezávání figuríny

2.1 Pěnové figuríny

K instalaci byly použity pěnové figuríny, které bylo možné ořezat podle potřeby a vytvořit tak požadovanou siluetu (zejména útlý pas). Po ořezání byly figuríny vysáty vysavačem a pokryty dvěma vrstvami bílého lepidla tak, aby vystavované šaty nebyly znečištěné prachem a částečkami pěny z figuríny. Takto ošetřená figurína byla vypodložena polyesterovým rounem (vatelínem), aby se dotvarovala jemná symetrická silueta. Vatelínem byly dále dotvářeny proporce přímo pro jednotlivé šaty. Celá figurína byla následně obalená přiléhavým povlakem.

2.2 Krinolína, spodničky                                                                                

Použité materiály: vatelín, mušelín, obruče.

U šatů s krinolínou se vytvořila konstrukce z obručí, která byla vyhlazená vrstvou vatelínu. Za účelem zpevnění krinolíny, se může pod zadní část konstrukce vložit větší kus vatelínu.

Jednoduchou spodničku je možné vyrobit následovným způsobem: na vrstvu vatelínu, který je k figuríně přivázán šňůrkou se přichytí lehký mušelín. Mušelín je přišpendlen v pravidelných ohybech tak, aby vytvořil plisování. Tento druh spodniček byl využit i u šatů, které nevyžadovaly krinolínu, a potřebný zvonovitý tvar byl vytvořen několika vrstvami spodniček.

obr.10,11

Instalace spodničky, na fotce Edward Maeder (textilní výtvarník)

2.3 Honzík

Použité materiály: vatelín, keprová stuha, mušelín, obruče.

a) Po šířce širokého pásu mušelínu byly přišity čtyři pevné pásy keprové stuhy, čímž se vytvořily dutinky, do kterých se vložily obruče. Stuhy byly svázány dohromady v místě nejblíže tělu. Tak se vytvořil dlouhý sloupec ve tvaru U, který mohl být přivázán k pasu figuríny.

b) Polštářek ve tvaru honzíku

Obdélník vatelínu byl podélně složen na půl. Takto přeložený kus byl přivázán k pasu keprovou stuhou. Podle jednotlivých šatů bylo dotvarováno požadované zaoblení, které bylo následně zpevněno pomocí špendlíků. Nakonec byla na vatelín připnuta plisovaná spodnička – přišpendlená v každém ohybu. Krinolínu bylo nutno překrýt spodničkou, čímž se vytvořil hladký povrch a zamezilo se možnému poškození šatů. K rovnoměrnému rozložení váhy konstrukce, byla krinolína v pasu ve stejných rozestupech připevněna pomocí špendlíků. Po naistalování sukně se na figurínu oblékly korzety. Rukávy byly polstrované ještě před oblečením na panu. Za účelem zpevnění byly přišpendleny různé aplikace, knoflíky, zapínání šatů a podobně. Rukávy byly v ramenou vytvarovány do prostoru a v spodní části pevně připevněny k šatům tak, aby působily elegantně a přirozeně. Takto připravené šaty byly ještě napařeny, následně vyfotografovány a instalovány ve vystavovací síni.

fotografie

Fotografie z výstavy ,,Women of New England, Dress From the Industrial Age 1850-1900″, Benton Museum of Art, Connecticut

Zdroj: NOTARFRANCISCO, Sabrina: Mounting an Exhibit of Historical Costumes, United States Institute for Theatre Technology, Inc., Syracuse, New York, 2013                  

– text je dostupný v angličtině na stránce: GetPDF.aspx?PDF=49-3Bentonexhibit

  1. Figuríny

Dnešní moderní figuríny musí být často upravovány z toho důvodu, že ženská postava měla v 18. a 19. století díky pevným korzetům odlišné proporce. Poprsí bylo výš a pás byl daleko útlejší. Proto je v současnosti výhodné figurínu ořezat a poprsí vyplnit například vatelínem.

obr.victoria

Průběh instalace šatů z 18. st., Inv. č.: T.80&A-1948. Victoria&Albert Museum, London

Zdroj: MILLER, Keira: An 18th Century Bride and an Introduction to Costume Mounting, 2013                                       

– text je dostupný v angličtině na stránce: http://www.vam.ac.uk/blog/here-come-brides/18th-century-bride-and-introduction-costume-mounting

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s