Restaurování kasule ze zlacené usně

katy

Katy Smith – konzervátorka a restaurátorka textilu, V&A Museum, Londýn

autor: Katy Smith – konzervátorka a restaurátorka textilu, V&A Museum, Londýn

Jedním z předmětů, který byl vybrán pro nadcházející výstavu „Europe 1600-1800 Galleries“ je kasule ze zlacené usně (inv. číslo 476-1882), datovaná do druhé poloviny 17. století. Její původ je zřejmě v Itálii nebo v Německu. Ke kasuli náleží další součástky – štóla (inv. číslo 476a-1882) a manipul (inv. číslo 476b-1882).

Figure-1_1000

Ramenní část kasule před restaurováním, povrch je poškozený působením hmyzu. Foto: Katy Smith, V&A Museum, Londýn.

Kasule je vyrobena z třísločiněné hověziny. Povrch je zdoben motivy rostlin a ovoce a reliéf byl vytlačen ze spodní strany. Naproti tomu vzor vytvořený puncováním za pomoci razidel, jež zanechaly malé značky, je na lícové straně usně. Povrch byl upraven tak, aby vypadal jako zlacený. Takového efektu bylo docíleno nalepením tenkých plátků stříbra, jež byly vyhlazeny a potřeny lakem žluté barvy. Kasule je podšitá několika vrstvami – uvnitř se nachází vrstva původního papíru, následuje lněné plátno a vnější lněné plátno obarvené na sytě modrou barvu. Obě lněné vrstvy jsou k vrchní usňové přišity zvlášť.

Aby mohla být kasule vystavená, bylo nejprve nutné prozkoumat v jakém je stavu. Useň sama o sobě byla znečištěná a na mnoha místech poškozená – převážně na ramenou a okolo okrajů. Poškození byla dvojího typu od poškozené struktury usně až po viditelné díry. Okraje nebyly celistvé, aby udržely přišitou podšívku. Ramenní části byly silně odřené, což vyžadovalo zásah v podobě plošného vyztužení. Při instalaci kasule ve svislé poloze, musí tyto části udržet váhu celé kasule. Celý zásah byl rozdělen na dvě fáze. První fáze spočívala v lokálních opravách pomocí záplat. Následovala druhá fáze zaměřená na zpevnění větších ploch.

Nejvhodnějším řešením se ukázalo použití filmů vytvořených z vhodného adheziva a jeho reaktivace in situ tedy přímo na místě. Tato varianta byla vybrána z důvodu omezeného přístupu a také kvůli přítomnosti původní mezivrstavy z papíru a textilní podšívky. Výhodou bylo moci si záplatu na potřebném místě dokonale připravit s velmi krátkou dobou aplikace. Přesto bylo nutné provést demontáže některých původních švů v okrajích tj. vrchní usně s oběma podšívkami, aby bylo možné se lépe dostat k poškozeným místům. Díry v usňové vrchní vrstvě byly lepeny pomocí filmu z adheziva Beva® 371 (směs etylen vinyl acetátu (EVA)  a různých vosků and ketonů) a polyesterové netkané textilie (Reemay® 75 g/m2), která byla dobarvena akrylovými barvami na odpovídající hnědý odstín usně. Záplaty byly oříznuty skalpelem tak, aby kopírovaly tvar děr. Adhezivum bylo aplikováno na místo a přes silikonový papír reaktivováno pomocí špachtle vyhřívané na teplotu 70°C. Takto byly zajištěny všechny díry, trhliny a poškozené kraje.

Reemay-2250_m

Polyesterová netkaná textilie Reemay®.

main_reemay-0

Mikroskopický snímek polyesterové netkané textilie Reemay®.

Po demontáži švů byla odhalena vnitřní papírová vrstva, která byla ve špatném stavu, pomačkaná a potrhaná. K její opravě byl použit japonský papír střední jemnosti sekishu obarvený vodouředitelnými barvami a lepený škrobem.

Na podložení a zajištění větších ploch poškozené vrchní zdobené usně bylo vhodnější použít netkanou textilii nižší gramáže a to 19 g/m2. Pro jemnější textilii, která předmět tolik nezatíží, je mnohem flexibilnější a přesto dostatečně pevná, však nebylo možné použít Bevu. Ta by se při reaktivaci materiálem prosákla. V tomto případě byla použita alternativa – adhezivum Lascaux 360/498HV (termoplastický akrylátový polymer na bázi metylmetakrylátu a butylakrylátu, pH 8–9).

Figure-2_1000

Reaktivace fimu adhesiva s netkanou textilií Reemay přes silikonový papír. Foto: V&A Textile Conservation, V&A Museum, Londýn.

Lascaux je možné použít pro opravy usní, nicméně pro větší plochy se používá v kapalné formě. Restaurátoři z V&A tedy začali s testováním, jak vyrobit film adheziva bez pomocného materiálu v požadované velikosti 75 x 35 cm. Pro výrobu filmu byly použity Lascaux 360HV a 498HV v poměru 1:3 dávající pevný a zároveň flexibilní film. Směs adheziv se nejprve nanesla na fólii do prostoru ohraničeného páskou a rozprostřela pomocí rovného pravítka, což nebylo úspěšné. Použití štětce zase zanechávalo stopy a vytvářeno nerovnoměrný film. Proto musela Kate Smith hledat způsob, jak film vyrobit. Po několika dalších pokusech byl film vytvořen použitím směsi v 75% roztoku s 3:1 IMS (Industrial methylated spirit – etanol denaturovaný 5% metanolu) s vodou. Hladký povrch filmu byl docílen šesti jednotlivými vrstvami nanesenými štětcem vždy po uschnutí předchozí.

Figure-3_610

Kasule ze zlacené usně (inv. číslo 476-1882) po restaurování. Foto: Katy Smith, V&A Museum, Londýn.

K reaktivaci byla použita nahřátá špachtle, díky níž došlo k vytvoření dostatečně pevného spoje (reaktivace pomocí rozpouštědla přes semipermeabilní membránu se neosvědčila). Lascaux reaguje na nižší teplotu 65°C a tudíž nedojde k nežádoucímu naměkčení záplat lepených Bevou. Okraje záplat byly střiženy cikcak nůžkami, aby se zjemnil přechod. Švy byly opět zašity Gutermann’s Mara 70 polyesterovou nití a pouze v původních dírkách po prošití.

Na kasuli se můžete těšit na výstavě Europe 1600-1800 Galleries ve V&A muzeu v Londýně na začátku roku 2015.

zdroj textu Conservation Journal 62 V&A Museum:

http://www.vam.ac.uk/content/journals/conservation-journal/autumn-2014-issue-62/all-that-glitters-conservation-of-a-gilt-leather-chasuble/

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s