Šaty z čínského malovaného hedvábí

12256-large

Šaty z malovaného hedvábí, inv. č. T.115&A-1953, V&A Museum, Londýn

Elizabeth-Anne Haldane (Textile Conservator V&A Museum)

Šaty představují krásný příklad formálního denního rokokového oděvu, který se nosil na počátku 60. let 18. století. Střih, kvalita tkaniny a její dezén napovídají, že se jedná o luxusní oděv vyrobený pravděpodobně v Británii. Vzor na hedvábné atlasové tkanině je ručně malovaný a zřejmě pochází z Číny.

2006AY9543_jpg_l

Detail malovaného dezénu šatů.

Tkanina byla nejprve mořena kamencem, aby pak malba lépe přilnula k podkladu. Vzor byl předkreslen inkoustem nebo stříbrnou „tužkou“ (používala se pro svou měkkost  stejně jako olovo). Při malbě byla použita široká škála pigmentů včetně olověné běloby a křídového podkladu. V dezénu jsou patrné západní vlivy, ale v okrajích tkaniny jsou zatkány barevné hedvábné nitě, kterými se liší od evropské produkce. Tkanina byla zřejmě určena pro evropský trh. Šaty jsou ušité ručně hedvábnou nití. Zdobení tvoří nepravidelně naskládané proužky téhož malovaného materiálu, z něhož je zhotoven celý oděv.

Oděv byl vybrán pro výstavu „Encounters – the meeting of Asia and Europe 1500-1800“ , jež se konala v roce 2004 ve V&A Museum.

Dá se říci, že šaty z malovaného hedvábí jsou velice nepraktickýcm oděvem. Na mnoha místech a to především tam, kde je povrch namáhán v oděru, jsou malované plochy zcela vydřené. Jde například o oblast podpaží. Naopak malba na sukni je v mnohem lepší kondici. Nezávisle na tom jsou však poškozena i další místa a to především plochy malby zelené barvy, kde je hedvábná tkanina degradovaná. Po bližším průzkumu bylo zjištěno, že byly šaty v minulosti minimálně dvakrát upravovány. Také se na nich nachází množství dřívějších oprav od šitých záplat až po lepené s použitím tmavě hnědého přiskyřičného adheziva.

Cílem navrženého konzervačního postupu bylo použít nové záplaty aplikované pouze lokálně pomocí adheziva. V případě šitých oprav by totiž mohlo dojít naopak k poškození malovaných ploch. Aby byl nalezen nejvhodnější postup a adhezivo, byla za účelem výměny zkušeností navázána spolupráce s oddělením pro konzervaci papíru.

Díky důkladnějšímu průzkumu šatů byla analyzována některá použitá barviva jako například malachit, který byl základem pro zelené odstíny. Pigment obsahuje ionty mědi, které mohou například při mokrém čištění migrovat materiálem a podnítit tak degradaci hedvábného materiálu v celé ploše. Z tohoto důvodu byl také omezen výběr adheziva. Pro lepení poškozených míst si restaurátoři z V&A zvolili japonský papír a adhezivo Klucel G®. Klucel G® dokáže vytvořit pevnou ale přitom flexibilní vazbu a kromě vody je dobře rozpustný v organických rozpuštědlech.

Poté proběhly testy ohledně vhodné gramáže japonského papíru a koncentrace adheziva více viz původní článek. Vzorky japonského papíru Tengujo s vrstvou filmu Klucel G (8-9% vodný roztok) byly reaktivovány pomocí par IMS (Industrial Methylated Spirits – etanol denaturovaný 5 % metanolu) přes semipermeabilní membránu (Sympatex). Metoda je velmi rychlá, vazba mezi materiály se vytvoří během dvou minut.

12262-large

Detail vkládání záplaty s adhezivem.

Pro místa s chybějícím materiálem nebo flotujícími nitěmi byl zvolen jiný postup kombinující lepení a šití. Plochy bez malby mohly být zašity a na místa, kde to nebylo možné, byl mezi vrchní a pomocnou tkaninu aplikován samostatně vytvořený film (3% Klucel v 75% IMS:25% vody) vystřižený do potřebného tvaru. Způsob pojení byl taktéž pomocí par IMS skrz membránu.

Závěr

Výhodou použitého japonského papíru byla dobrá tvarovetelnost v místech, kde byla vrchní tkanina mačkaná a skládaná a současně jeho lehkost a jemnost, jež vrchní tkaninu nijak nezatížila. „Záplaty“ se snadno připravovaly a byly sotva viditelné. Velkou nevýhodou byla horší adheze k hedvábné tkanině a při manipulaci s šaty se záplaty uvolňovaly a bylo nutné je opravovat přidáním dalšího adheziva.

Druhý typ záplat byl sice méně flexibilní, ale zato stabilní i díky kombinaci se šitím. Vytvoření samostatného filmu bylo obtížnější a příprava spolu s aplikací individuálních záplat byla časově náročná.

Přestože je použití dvou různých technik na jeden objekt neobvyklé, obě splnily svůj účel.

Použitá literatura:

  1. C. Paulocik, S. Flaherty (Editors) ‚The Conservation of 18th Century Painted Silk Dress‘ Published by The Costume Institute, The Metropolitan Museum of Art and the Graduate Program in Costume Studies, New York University. 1995

  2. E-A Haldane ‚The Conservation of an Appliquéd and Embroidered Tudor Cushion Cover‘. SSCR Journal Vol 12 No 3 pp 10-14.2001

zdroj článku: http://www.vam.ac.uk/content/journals/conservation-journal/issue-49/encounters-with-paper-conservation-the-treatment-of-a-chinese-painted-silk-dress/

2006AF7003_jpg_l

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s